Tomáš Černík

Moje maminka byla hasička a vedoucí MH, ale v dětství mě přivedli k hasičině kamarádi a díky panu Smutníkovi, který vedl velmi silný tým a já měl snad i trochu štěstí (možná geny:))jsem se dostal do těch nejlepších rukou. Pak už to šlo samo. Začalo se vyhrávat, přicházeli další mladí a ještě lepší, tak proč odcházet z tak skvělé atmosféry. Když jsem běhal poslední rok, co jsem mohl za děti, začal jsem pomáhat jako instruktor, s přibývajícími roky jsem se zařadil do výjezdové jednotky, stal se vedoucím, rozhodčím a členem výboru, všechno šlo tak nějak samo. Samozřejmě že jsem nikdy nepřestal závodit, i když v dorostech a mužích je to pro mě osobně zatím slabší jak u dětí, přece jen na ty stovky nemám.

Přináší mí skvělé zážitky ve skvělé atmosféře se skvělými lidmi a motivaci makat na sobě. Co mi vadí? S přibývajícím věkem a tak i povinnostmi zjišťuji, že nemám příliš moc času, ale je to o tom, že jsem aktivní v mnoha věcech.

Nevím jestli je přínosem ustavení komise, myslím si, že vše je jen o lidech a každý děláme chyby. Ale jsem rád, že v komisi jsou lidé, kteří mají k lize blízko a věřím jim, že ji povedou nejen dle svého svědomí, ale budou naslouchat i nám závodníkům, které zastupují. K Soptíkovi. No když jsem Soptíka pomáhal rozjíždět a hodně jsem si přál, aby vznikla liga pro děti…po pravdě čekal jsem od toho víc. Dnes jsem nadšený z toho, že vím kdy, kde bude jaký závod, jaké na něm budou disciplíny, že tam uvidím krásné výkony. Je třeba říct, že díky Soptíkovi máme více závodů, soutěže jsou více kvalitní a vždy když organizátor potřebuje pomoct, tak ví, že se má na koho obrátit. Taky přibilo více dětí a družstev, přece jen je to atraktivnější a i ceny jsou lepší. Napomohlo zajisté i doplnění druhé disciplíny, převážně běhy jednotlivců, takže děti nejedou jen kvůli jednomu požárnímu útoku, ale mají možnost běžet i 60ky. Přeji nové komisi, aby se jim podařilo dostat Soptíka minimálně na úroveň Velké ceny dospělých.

Je jich více, dělá mi radost každé vítězství nebo skvělý výkon, i to, že můžu jako dobrovolný hasič pomáhat, kde je potřeba. Každá věc, která je udělaná s radostí a pro dobro druhých je pro mě obrovský úspěch. Určitě je třeba zmínit éru asi nejsilnějšího týmu, co kdy v Drnovicích běhal v dětské kategorii (dnes někteří běhají ligu za A i B). Tehdy jsme snili o republice, ale těsně to nevyšlo a náš konkurent v kraji, tehdy skončil velmi dobře v republice. Takže největší soutěžní úspěchy několikrát po sobě druhá místa v kraji jak dětí, tak dorostu. Jako pomocný trenér jsem poprvé loni poznal atmosféru republiky. A určitě je to obrovský úspěch, tam být. Neviděl jsem ještě přísnější soutěž a má něco do sebe, bohužel mě mrzí, že náš kraj momentálně nemá v dětech na špici. Pak také výsledky našich dětí v jednotlivcích na republikové úrovni mi dělají obrovskou radost.

To co asi není možné:) Aby všichni hasiči na světě byly spokojení a všichni si se všema rozuměli a vycházeli bez problémů. Taková ta ideální rodina bez konfliktů, ale to by nás stejně asi moc dlouho nebavilo a je dobře, že názory jsou různorodé a vzniká to nejlepší řešení.

Osobností, kterých si moc vážím pro to, co dělají je více. Dovolím si zmínit Svatopluka Smutníka a Jitku Fabiánovou, protože jsou to lidé, kteří mi do života dali nejvíce a nejen mě, navíc jsou stále aktivní a dělají práci na vysoké úrovní už delší dobu.

Na to jak jsem mladý, jsem už poznal spoustu věcí, dobrých i zlých a už vím, že nejcennější, je mít kolem sebe dobrý tým lidí, kteří vám vždy pomůžou. Největší cíl: Pracovat a vychovávat mládež tak, aby o hasičinu měli zájem a jednou byly lepší jako my a pokračovali v naší náročné práci.

• Jitka Fabianová ITI.fabi@seznam.cz,
• Svatopluk Smutník pavelsmutnik@seznam.cz

Ať se Vám všem splní Vaše vysněné plány a cíle a ať se plní nová rubrika Hasiči okresu Vyškov zajímavými příspěvky.