Toho si byl člověk vědom už v dávných dobách. Snažil se s ohněm zacházet tak, aby člověku neškodil. Přesto pracně budované příbytky, často celé osady a města podlehly řádění ohně, protože byly budovány převážně z hořlavých materiálů - dřevo, sláma - a nebylo prostředků k hašení a organizátora hašení. Sílily snahy zabránit vzniku požárů a předejít tak i nenahraditelným škodám.
Proto již ve středověku byly vydávány požární řády celozemské i místní a občané v nich byli seznamováni s povinnostmi a opatřeními v případě požáru. Nejvíce jich bylo vydáno v 18. století.
Pro Moravu byl vydán za vlády Marie Terezie dne 21. srpna 1751 „Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny Markrabství moravského." Stanovil, jak vyhlásit poplach, kdo je povinen pomáhat při hašení, jak řídit záchranné práce a stanovil i pokuty za neuposlechnutí tohoto Řádu. Stanovil také, jak a z jakého materiálu stavět - z vepřovic a cihel, vyjímečně ze dřeva. Dále ukládal, že do jednoho roku od vydání Řádu musejí být všechny dřevěné komíny vyzděny.
Ještě podrobnější a obsáhlejší byl požární řád Josefa II. z 24. ledna 1787, který platil i pro Moravu a Slezsko a to až do roku 1873, kdy byl vydán nový zákon o požární policii. Uváděl povinnosti občanů, zejména řemeslníků, při požáru. Řemeslnické cechy měly vlastní pokyny k hašení požárů. Hodně povinností bylo ukládáno občanům řadou vyhlášek a oběžníků. O jejich dodržování dbal okresní a krajský úřad.
Snad jen málokdo ví, že hasičské hnutí má svůj počátek na Moravě, v Třebíči a ve Velkém Meziříčí.
Roku 1868 založil v Třebíči českoněmecký sbor Titus Krška. Roku 1867 byl přijat tzv. spolčovací zákon, který umožnil v následujících letech rozvoj a rozkvět hasičského hnutí. 8. června 1871 byl založen první ryze český sbor hasičský ve Velkém Meziříčí a mezi zakládajícími je opět Titus Krška. A ten také na prvním sjezdu českého hasičstva v Brně roku 1874 pronesl památná slova: „Chceme dnes vložiti dobré símě do úrodné půdy naší Moravěnky, z něhož má v krátké době a budoucnosti vzrůsti mohutná česká lípa, pod jejímž stínem ujařmený lid by našel pomoci a národního osvěžení."
Řada měst a obcí následovala jejich příkladu.
V našem okolí to byly:
Poměrně brzy se toto hnutí rozšířilo a jeho myšlenky - obětavost, snaha pomáhat a nezištnost - v praxi všedního života a v případě postižení nezkroceným ohněm uplatňované získávaly nejen podporu mezi prostými lidmi, ale získávaly i tyto lidi samy. Lidé se sami hlásili - bez přesvědčování a získávání - do vznikajících sborů dobrovolných hasičů a tyto sbory se zakládaly nejen ve městech, ale i v malých obcích, které se pro založení sboru často i spojovaly.
Tak tomu bylo i v našem případě. Nejprve byla vyslovena myšlenka a vzápětí následovalo založení společného sboru dobrovolných hasičů obcí Topolany a Křižanovice. Stalo se tak roku 1893 a kronika sboru o tom říká: „Bylo to v roce 1893 - 27. března - když obě obecní zastupitelstva Topolany - Křižanovice se dohodla o zakoupení nové stříkačky. Hned všichni občané obou obcí vstupovali za členy do sboru, obce odevzdaly slavnostním způsobem stroj. Mnoho bylo činných bratrů od všech stavů a také přispívajících členů, sbor dobře prospíval, jen samá radost, každý měl chuť k práci..."
Zakládání hasičských sborů mělo značný význam pro posílení a podporu českého národního sebevědomí a to zvláště na Vyškovsku s početnou skupinou německého obyvatelstva a německým vedením města Vyškova.
Pořízení nezbytné výzbroje, stříkačky a výstroje nebylo jistě žádnou maličkostí. Toho všeho bylo plně využíváno v zásazích, kterých se hasiči zúčastnili. Sbor si však počínal natolik dobře a zodpovědně, že se mohl v plné parádě zúčastnit dne 13. září 1896 slavnosti svěcení dívčí školy občanské sester dominikánek ve Vyškově.
V životopise arcibiskupa Stojana o tom čteme: „Slavnostní průvod ke svěcení školy byl velkolepý. V čele šly spolky uniformované: hasičské sbory z Pustiměře, Německých Prus a Topolan, pak čtenářský spolek Metoděj z Topolan, vyškovský spolek Haná a další...."
Ale nebyly to jen slavnosti státní a svátky církevní, kdy sbor vystupoval ve svátečních úborech. Stejným způsobem doprovázel svoje členy na poslední cestě a loučil se tak s nimi a tuto tradici stále dodržuje.
Velmi často bylo třeba účinného zásahu proti náhlému přívalu povodňových vod či nezkrocenému živelnému ohni a to nejen ve vlastní obci, ale i v obcích sousedních a vzdálenějších. Nebylo roku, kdy by sbor alespoň jedenkrát nezasahoval. Léta první světové války znamenala úbytek členů odcházejících na vojnu. Jména některých z nich můžete číst na pomníku padlých.
Po válce však dochází k opětnému oživení činnosti výcvikové i vzdělávací. Přicházejí noví a mladí členové - synové a vnuci místních hasičů a mladí mužové, kteří se do obce přiženili. Poválečné období nebylo nikterak lehké a léta se krize situace ještě zhoršovala. Každý z hasičů měl práce, starostí a problémů víc než dost.
Sbor jako celek i za těchto ztížených podmínek nezapomínal na svoje povinnosti a problémy. Čas od času se podle možností doplňovalo a obnovovalo vybavení sboru - hadice, sanitární torby, pásy, sekyrky, opasky a podobně....
Svou zdatnost prokazoval sbor účastí a dobrými výsledky na pravidelných okrskových cvičeních. Přítomnost sboru při otevírání menšinových škol v někdejších německých obcích okresu posilovalo národní uvědomění.
Sbor byl účasten vítání presidenta Masaryka při jeho návštěvě Vyškova v roce 1935 a zdravil ho i při průjezdu naší krajinou.
Zástupci sboru nechyběli na žádném župním nebo krajském sjezdu a vynaložili nemalé úsilí o čestné zastoupení na Všeslovanském sjezdu hasičů v Praze roku 1928. Toto všechno vyžadovalo hospodárně a uvážlivě vynakládat finanční prostředky poskytované oběma obcemi.
Obce nebyly a nemohly být vždy dostatečně štědré a proto sbor s povděkem přijímal i příležitostné dary a odkazy. Členové sboru si byli vědomi těžkostí při vyřizování a hlavně financování pohřbů v některých případech, a proto dary a odkazy se stávaly součástí zřízeného podpůrného fondu a z něho byla potřebným poskytována výpomoc.
Přes všechny starosti a obtíže sledovali členové sboru i pokrok ve vývoji a výrobě hasičské techniky. Přispívalo k tomu nejen pravidelné zimní vzdělávání, ale hlavně pravidelné vysílání členů do župní hasičské školy.
Proto můžeme v zápise o výroční členské schůzi z roku 1930 číst o návrhu na zakoupení motorové stříkačky, úvahy o zřízení vodovodu a o dalších opatřeních.
Těžkosti hospodářské krize dolehly na i na naše obce. V těchto letech se nekonaly ani tradiční hasičské plesy. Trvalo několik dalších let, než se poměry natolik upravily, že bylo možno lépe vybavit sbor, postavit stožár na sušení hadic a provést i další opatření.
V těchto letech došlo také ke zřízení samaritánské služby ve sboru. Zajišťovaly ji obětavé manželky a dcery členů sboru.
To všechno byla činnost hasičů. Nikdo nespočítal a nespočítá hodiny strávené při výcviku, hodiny strávené v zápase s ohněm za každého - i sebenepříznivějšího počasí, kdy dokonce voda v hadicích zamrzala. Všichni členové sboru obětavě plnili úkoly, k jejichž plnění se dobrovolně přihlásili. Nikdo z nich nedostal žádnou odměnu.
Docházíme k osudovému roku, k roku 1938.
Podle nařízení tehdejších úřadů měla každá obec zřídit vlastní družstvo civilní protiletecké ochrany. Toto nařízení vedlo obecní radu v Křižanovicích k rozhodnutí vytvořit v obci vlastní sbor dobrovolných hasičů a tím i splnit nařízení o družstvech civilní ochrany.
Po více než čtyřiceti letech společné práce obcí Křižanovice a Topolany ve společném sboru dobrovolných hasičů dochází k rozdělení tohoto sboru a jeho majetku a v Křižanovicích vzniká sbor nový.
A tak v červenci roku 1938 byly ustaveny dva nové samostatné hasičské sbory: v Topolanech a v Křižanovicích.
V letech druhé světové války byla činnost sboru pro bezpočet různých předpisů vlastně zastavena a sbor vystupoval jen při zásazích proti ohni.
Jistě je vhodné připomenout ještě významnou událost roku 1938. Po rozdělení sboru obec Topolany zakoupila novou motorovou stříkačku s příslušným vybavením za 30 500 Kč a celý sbor vybavila „novým moderním výstrojem", jak je psáno v kronice obce. 10.července se konal v Topolanech okresní hasičský sjezd a cvičení a při té příležitosti starosta obce Leonard Műller předal novou stříkačku hasičskému sboru.
Hned po osvobození v roce 1945 se dal topolanský sbor opět s chutí do práce a do cvičení, vylepšoval a zdokonaloval svoje vybavení. Národní výbor vycházel hasičům - dlouhá léta se říkalo „požárníkům" - ochotně a s porozuměním vstříc.
Bylo možno postavit, vycvičit a vybavit soutěžní družstvo mužů i soutěžní družstvo žáků. Obě družstva si vedla velmi dobře a získávala v soutěžích dobré umístění.
Vybavení a výstroje sboru přibývalo, místa ve zbrojnici bylo málo. V roce 1954 bylo dohodnuto zřízení zbrojnice z farského mlatu. Počáteční chuť a nadšení pro tuto myšlenku brzy vyprchalo a adaptace se táha řadu let.
Teprve v roce 1962 byla nová zbrojnice dokončena, slavnostně otevřena a předána do užívání. V té době už nebyl sbor dávno závislý na koňských potazích, když bylo třeba vyjet k zásahu nebo na cvičení. V této době už sbor vlastnil vlastními silami upravený dopravní prostředek motorový, který konal platné služby řadu let.
Stále se zlepšující vybavení hasičských sborů podnítilo i topolanské hasiče k pořízení nové přenosné stříkačky. Byl vybudován nový sušák na hadice a netrvalo dlouho a byl pro potřeby sboru získán automobil Robur.
Z hasičského dorostu se stali mladí a zdatní hasiči, kteří prokazují svou zdatnost a šikovnost v soutěžích a získávají ne-li přímo ceny, tedy aspoň dobré umístění.
Sbor se pravidelně schází, řeší svoje záležitosti, zvolení funkcionáři přistupují zodpovědně k plnění svých povinností, členové jsou vždy ochotni pomáhat obci i občanům nejen při zachraňování hodnot před ohněm a vodou, ale pomáhají i při odstraňování následků záplav, jak toho byli svědky roce 1987 i v roce 1992.
A když je rok kulatého výročí založení sboru, vzpomínají s úctou těch, kteří sbor založili, v něm obětavě pracovali a budovali vše potřebné. Radují se při těchto výročích a slavnostech se všemi členy a občany, kteří jsou dosud mezi námi.
Na tomto místě nelze nevzpomenout dlouholetého člena sboru a starosty obce pana Vladimíra Hudečka, který náhle skonal dne 12.srpna 2007. Čestná stráž hasičů ho vyprovodila na jeho poslední cestě, přítomni byli i ostatní členové sboru. Smuteční síň spolu s hasiči zaplnili občané Topolan, všichni přišli, aby uctili památku zesnulého a vyjádřili poděkování za včechno, co jako starosta obce pro obec a jako člen sboru pro sbor vykonal.
Mezi hasiči je řada takových, kteří této činnosti věnovali desítky let svého členství ve sboru. Podívate-li se pozorněji do tváří dnešních členů sboru, jistě neujde vaší pozornosti nápadná podoba některých tváří s tvářemi, které dávno znáte. Ano, nemýlíte se, jsou to otcové rodin, synové a vnuci těch, kteří stáli kdysi u zrodu společného sboru a pomáhali jej budovat. V dnešním sboru pracuje už čtvrtá generace rodiny Slezákových.
Počátkem devadesátých let se obyčejně v červnu nebo v červenci sjížděly hasičské sbory i ze vzdálenějších obcí a měřily svoje síly a zdatnost v soutěži Memoriál Vratislava Vrbíka. Později byl memoriál nahrazen Soutěží o pohár starosty obce. Při obou soutěžích byla hojná nejen účast sborů, ale i občanů ze širokého okolí.
Kromě péče o výzbroj, výstroj a výcvik a získávání dalších znalostí a vědomostí v oboru poskytovali a poskytují členové sboru i pomoc občanům v obci, například při výsadbě stromů, čištění studní, při jarním úklidu, při sběru železa apod. Ve Zpravodaji obce informují občany jak předcházet požárům vůbec a ve vánočním období zvlášť a zveřejňují tam i různá sdělení a upozornění.
Při oslavě 80. výročí založení sboru v roce 1973 bylo devět zasloužilých členů sboru vyznamenáno medailemi. Členové sboru jsou pravidelně navštěvováni funkcionáři sboru při oslavách životních jubileí, obdarováni a vysloveno poděkování za jejich členství a činnost ve sboru.
Dlouholetou tradici má připomínka ostatků. Koná se pravidelně s menším zpožděním. Průvod s hudbou a maskami prochází obcí, pozastaví se u každého domu, pozdraví se s jeho obyvateli, bývá obdarován a tak obejde celou obec. Nakonec jde do pohostinství, kde pokračuje se taneční zábavou až do pozdních nebo ranních hodin. Od roku 2005 je však pohostinství úředně uzavřeno, v tom roce byl také poslední hasičský ples. Na pravidelné doušky piva a besedy chodili někteří občané nejprve do Křižanovic, ale po krátkém čase se naučili chodit a besedovat do hasičské zbrojnice a do sokolovny. A tak je tomu i v roce 2008.
Jak už je výše uvedeno, bylo v roce 1954 dohodnuto zřízení hasičské zbrojnice z farského mlatu. Během uplynulých let se vnitřní uspořádání objektu podstatně změnilo, všechny úpravy a práce byly prováděny vlastními silami - svépomocí a bez projektu tak, aby hasičská zbrojnice plně vyhovovala potřebám hasičského sboru. Věříme, že se to podařilo. Ale během více než padesáti uplynulých let si nikdo z občanů, členů sboru a funkcionářů sboru neuvědomil, že je nutno provést na příslušném úřadě - katastrálním - změnu v záznamech o vlastníkovi nemovitosti. Přišlo se na tuto skutečnost před nedávnem a záležitost bude jistě bez obtíží vyřízena.
Významnou a důležitou součástí sboru je nesporně zásahová jednotka čítající deset členů.
V roce 2007 se tato jednotka po čtrnácti soutěžích umístila na krásném třetím místě Velké ceny okresu Vyškov v požárním útoku. Na poslední letošní bodované soutěži v Ivanovicích na Hané za účasti řady úspěšných a bojovných družstev a po úspěšném splnění velmi náročných soutěžních úkolů obsadila zásahová jednotka SDH Topolany první místo.
Občané obce Topolany Sboru dobrovolných hasičů v Topolanech a zvláště soutěžnímu družstvu tohoto sboru upřímně a srdečně blahopřejí k dosaženým výsledkům a úspěchům, děkují za příkladnou reprezentaci obce a přejí co nejvíce úspěchů v dalších soutěžích i při plnění povinností při nutných zásazích a to vše v duchu hesla , které stále platí a bude platit:
SDH Topolany - zásahy při požárech
Rok | Datum | Událost |
1899-1935 |
| 40 zásahů v okolí, nejvzdálenější Terešov, Nosálovice, Ivanovice na Hané, Rybníček, 5 zásahů v Topolanech |
1927 | 26. březen | č.p. 31 poslední dům s doškovou střechou Smutník Ant. |
1928 | 28. červenec | č.p. 53 uhašen začínající požár |
9. říjen | u požáru mlýna v Herolticích | |
1929 | 18. leden | zásah při požáru střechy Hospodářské školy ve Vyškově |
1930 | 26. listopad | č.p. 61 poslední slámou-došky krytý mlat v Topolanech |
asi první týden prosince | č.p. 63 stoh slámy v zahradě | |
1936 |
| č.p. 25 vyhořel mlat |
1965 | 25. únor | Československý státní svátek - vyhořela „Pavlínka" - výkrmna vepřového dobytka |
23. srpna | č.p. 82 dcerka Boh. Drmoly při hledání kočičky zapálila - brzy uhašeno | |
1968 | 28. leden | zásah při požáru kulturního domu v Hošticích-Herolticích |
2007 | 18. leden | č.p. 76 krátce po 19,00 hod začala hořet v zahradě budova dílny, vítr vyfoukl z kotle jiskry a žhavý popel. Vyškováci přijeli a hasili. Topolanští byli přítomni v záloze, zásah krátký, škoda menší. |
autor: Mgr. Vladimír Kudlička
        © 2009-2019 Všechna práva vyhrazena |
Přihlášení administrace webmaster DavaSeva © 2019 |